Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobnosti města Ralsko

     Naše rubrika  " Víte, že?" se snaží vyhledat v Ralsku osobnosti, které se vyznačují výjiměčným přístupem k životu. Pomozte nám najít bývalé nebo současné osobnosti. Podmínkou je současný nebo dřívější pobyt nebo bydliště v RALSKU.

 

 

Víte, že?

 

Mezi námi žije občan Ralska, který byl třikrát vyznamenán prezidenty Ruské federace.

   Ralsko je mladé město, v současné době dosahuje plnoletosti. Právě těm osmnáctiletým je potřeba připomenout historii města a lidi v něm žijící. Města mají svoji historii a také současnost. Obyvatelé měst se vždy dělili na starousedlíky a přistěhovalce. Ralsko je výjimkou.  Starousedlíků, tedy těch, kteří zde bydleli ještě před rokem 1947, je málo a jestli zde ještě vůbec bydlí. Za starousedlíky se dají tedy označit ti, kteří do Ralska přišli společně s československou lidovou armádou jako její příslušníci nebo ti, kteří po dobu její působnosti až do současné doby spravují lesy, které jsou stále lesy vojenskými. Mezi starousedlíky lze dnes zařadit i ty, „osmnáctileté“ občany, kteří tehdy přišli do Ralska jako jeho první obyvatelé po odchodu armád, jak té sovětské, tak té naší. Mezi těmi, kteří přijeli od Černobylu z vesničky Malá Zubovčina, byl i Vjačeslav Viskočil (Václav Vyskočil – původní jméno) dnes 82 letý (*1927). Jeho prarodiče přišli do Malé Zubovčiny na přelomu let 1871-72 se svými syny  Josefem, Janem, Václavem a dcerami Marií a Kateřinou z Kněžic na Moravě.Obrazek

 

     Málo spoluobčanů však ví, že je Veteránem druhé světové války. Je jeden z mála našich občanů, kteří se mohou tímto titulem pyšnit. Jaký byl jeho úděl v poslední světové válce? Stejně jako v Německu, byli na konci války povolávání do Rudé armády mladí chlapci už v sedmnácti letech. Stejný osud postihl již téměř rok osvobozenou Malou Zubovčinu (prosinec 1943), kde bezmála 72 let usídlení Češi ze všech sil pomáhali Sovětskému svazu bránit svoji zemi. 76 se jich z války již nikdy nevrátilo mezi nimi také jeho o sedm let starší bratr Rostislav. Odtud také sedmnáctiletý Vjačeslav odešel 8. prosince 1944 do Rudé armády a to přímo k 1871 protiletadlovému dělostřeleckému pluku (1871-й зенитный артиллерийский полк) provádějícímu protileteckou ochranu zázemí fronty, kterou začali Sověti viselsko-oderskou operaci, jež vedla už po několika dnech k prolomení německé obranné linie. Sověti následně osvobodili zcela zničenou Varšavu  a města v západním a jižním Polsku. Dále pronikli do Slezka a do začátku února stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilometrů od Berlína. Tam také 5. května 1945 skončila anabáze mladého Viskočila. Válka v Sovětském svazu až po dobití Berlína trvala 1418 dní. Mnozí si řeknou:„to je toho, 149 dní ve válce“. Jeho válka však neskončila 5. května 1945. Přesto, že se již jako osmnáctiletý těšil domů. Právě proto, že dovršil 18 let, byl zařazen do armády k 140 odloučenému stavebnímu batalionu. Tak jako mnozí „cizinci“ žijící v SSSR – Češi, Maďaři a jiní, byl i on poslán Stalinem za „odměnu“ na Sibiř. Předlouhá cesta z Polska přes Sverdlovsk  za Ural do Čeljabinska a pobyt u batalionu trval  pouze s jednou návštěvou rodné Malé Zubovčiny až do 23.8.1951!!! Jeho pouť skončila u stavebního bakinského pluku v Baku u Kaspického moře. Stručně řečeno válka mladého Vjačeslava trvala 7 předlouhých let.  Je pravda, že si velení  Rudé armády  prostřednictvím velitele OSB vzpomnělo na své odsunuté rudoarmějce a 18. srpna 1946 jej vyznamenalo medailí „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce  1941-1945“. (Viz foto).  ObrazekA ještě 20. prosince 1948 přišla na Sibiř medaile „30 let sovětské armády a námořnictva“. Těžká a vysilující práce jej připravila o zdraví tak, že v roce 1956 byl prohlášen invalidním. Jeho invalidita netrvala dlouho. Pracovat, aby uživil mladou rodinu, musel. Teprve až po konci kultu osobnosti v SSSR se vláda začala zajímat o bojovníky „cizince“. Ještě za pobytu na Ukrajině v letech 1975,1985 a 1988 přišlo vyznamenání k 30 a 40 výročí VOV (Velká Vlastenecká válka) a 70 let ozbrojených sil SSSR. Až v Čechách jej zastihly dvě medaile udělené prezidentem Ruské federace Borisem Jelcinem 1995 a 1996 „50 let vítězství VOV“ a „medaile Žukova“. V roce 2000 je jmenován ministrem obrany ČR do hodnosti poručíka ve výslužbě. Ruský prezident Putin jej v roce 2005 vyznamenal medailí „60 let vítězství VOV“ a Český ministr obrany jej vyznamenal medailí „60 výročí ukončení 2. Světové války“. Asi největším oceněním jeho zásluh bylo v roce 2007 osvědčení pana Vjačeslava Viskočila  VÁLEČNÝM VETERÁNEM udělené ministryní obrany Parkanovou. Popřejme touto cestou k únorovým 87 narozeninám pevné zdraví.

V.Bilický

V den vítězství nad fašismem 8.5.2009 navštívil naši expozici spolu se svoji manželkou občan města Ralska Vjačeslav Viskočil.

Obrazek

 S politováním musím konstatovat, že chrabré srdce Vjačeslava Viskočila dotlouklo 27. února 2014. S naším milovaným Vašíkem se rozloučíme 4. března 2014 ve 14.00 hod. v kostele sv. Petra a Pavla v Mimoni.

Občané Ralska na svého posledního veterána druhé světové války nikdy nezapomenou.

Čest jeho památce


 

    Předválečný podnikatel /file/12/1.-gatterhaus-b.doc

  

 Podívejme se na jeden z největších domů na náměstí Kuřívod a položme si, po více než 60 letech, otázku kdo mohl vlastnit takový dům a co v něm bylo? Tento dům stál v místech dnešního Motorestu Kuřívody a rámoval severozápadní část Tržního náměstí. Za domem pokračovala nová silnice z Mnichova Hradiště do Mimoně a z levé strany je ulice ke Tvrzi.

 Obrazek

      Kdyby jste v roce 1927 byli na náměstí v Kuřívodech určitě byste si všimli dvousedadlového osobního automobilu stojícího před tímto domem, který má na chladiči kovový znak – nápis „Gatter“. Také dům se jmenoval podobně „Gatterhaus“. 

Obrazek 

     Ano, dům patřil vcelku známé německé rodině Gatter v této řadě:  Franz Seraphicus Gatter (1828-1909);   Josef Gatter (1856-1929);  Willibald Gustav Gatter (1896 – 1973). Rodina pocházející z Olšiny (Ralsko) se usídlila v Kuřívodech, kde vytvořila kovodílnu s vlastním obchodem. Hlavním produktem této firmy byla výroba vodních pump a čerpadel, kterou pozměnil, díky zděděnému vztahu ke strojírenství a získaných zkušeností od svého otce poslední kuřívodský  Gatter – Willibald.   

     Willibald Gustav Gatter se stal ojedinělým konstruktérem osobních automobilů, v roce 1925 zkonstruoval model "SCHRECKENSTEIN", vkusný čtyřsedadlový vůz s výkyvnými osami, vychvalovaný tiskem těch dnů jako perfektní model pro "Evropské auto". Mezi roky 1930 a 1936 zkonstruoval a také ve své zákupské továrně vyrobil model "KLEINE GATTER", který byl postavený v několika různých odlišných modelech. Modely 1930 a 31 byly dvousedadlové vozy, modely 1932 a 33 měly tři sedadla a nakonec v roce 1934 čtyř sedadlový model, který se proslavil. Cena 15 800.-Kč. 

 

 Obrazek 

Snahou Willibalda Gatera bylo vyrobit opravdu lidové vozidlo dostupné i střední vrstvě ne dražší než tehdejší běžný motocykl. Navzdory svému německo-rakouskému původu, Willibald Gatter nevyráběl svá auta v tehdejší prosperující „Třetí říši“, ale v jeho rodných Čechách, kde ekonomická krize zasáhla Čechy v letech 1930.  To byly pro chudou a střední třídu kritické roky a tak Gatter ztratil svůj okruh zákazníků a do roku 1936 musel zastavit provoz v jeho zákupské továrně. Přestože postavil opravdové lidové vozidlo "Volksauto" nebo "Volkswagen" a byl osobním přítelem Ferdinanda Porsche nikdy, díky své hrdosti, se neúčastnil projektu zadaného Hitlerem v roce 1937, projektu na lidové vozidlo "Volkswagen".  V němčině /file/27/15-willibald-gatter-nemecky-b.doc v angličtíně /file/28/16-willibald-gustav-gatter-anglicky-b.doc

Wilibald Gustav Gatter v roce 1920Obrazek 

 

 

 

 

 

 

 

 

  


 Víte, že?

 

Občan Ralska projel půlkou Evropy na korbě tanku? 

       Dne 21. září 1943 dorazily první sovětské jednotky k Dněpru u Kaniva.  Krátce po poledni 17. listopadu 1943 byla osvobozena Malá Zubovčina. Velká radost z osvobození netrvala však dlouho. V dalších dnech byly znovuvytvořeny orgány NKVD a vojenský komisariát. Jedním z prvních opatření byla mobilizace všech mužů do armády. Tehdy se dvacetiletý Jaroslav Petraček (původní jméno Petráček bylo změněno našimi úřady při návratu do vlasti v roce 1991) dostal k 929 střeleckému pluku 254 střelecké divize, která  12 - 14 listopadu 1943 provedla násilný přechod Dněpru v prostoru západní Sekirny a severně od Svidovoku. Jako střelec prvního střeleckého praporu 929  střeleckého pluku (254  střelecká divize, 52 armáda, 2  ukrajinský front) rudoarmějec  Jaroslav Petráček  již jako starý bojovník dobývá 5 – 8 březena 1944   sedlo Kobyljaki Zvenigorodského prostoru Čerkasské oblasti Ukrajiny, povzbuzuje své kamarády osobní chrabrostí a statečností.   U  vesnice Ivanki  Mankovského prostoru Čerkasské oblasti  na Ukrajině, pronásleduje utíkajícího  nepřítele. Jeho velitelem  roty samopalníků  929  střeleckého pluku 254  střelecké Čerkasské divize vyznamenané řádem Suvorova a Bogdana Chmelnického byl  Ilja Nazarov.

      ObrazekV únoru 1944 se rodí 19 těžký tankový pluk.  V novém  pluku bylo  375 osob, čtyři tankové roty těžkých tanků IS- 2 (21 tanků), rota samopalníků, sapérská a hospodářská četa, plukovní zdravotnické stanoviště. Při utváření tohoto pluku mu bylo uděleno čestné pojmenování « gardový ». Právě pro rotu samopalníků se „sáhlo“ do střeleckých pluků, také Jaroslav Petraček musel v červnu 1944 nasednout na tank, kde byl do 5. května 1945. Právě za střeleckou podporu těžkých tanků byl vyznamenán prostřednictvím 1157 střeleckého pluku dne 22. května 1945 „Za odvahu“ č. 3567932 a medailí „Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941 – 1945“ č. T – 0016936.      

     Obrazek18 měsíců války bylo prodlouženo službou v sovětské armádě  o další dva roky do 28.3.1947. Veterán druhé světové války by pan Jaroslav Petraček z Kuřívod oslavíl 26. srpna 2013 své 90 narozeniny.   

 

 

 

Obrazek                                                                         

Se zármutkem  sděluji, že chrabré srdce pana Jaroslava Petráčka utichlo 11.9.2012 několik dnů po 89 roce jeho věku.

________________________________________________________ 

Sportovci a politici na letišti v Hradčanech

     Na letišti v Hradčanech byla v poslední době řada známých osob včetně prezidenta republiky Václava Klause, který v polovině 50. let začal hrát závodně basketbal, v rámci něhož se dokonce stal juniorským i dorosteneckým reprezentantem Československa. Jako sportovce, který stál na ploše hradčanského letiště, jej trochu zastínil mladík na fotografii.

klicko-na-letisti.jpg

      Psal se rok 1983 mnoho obyvatel  tehdejšího VVP Ralsko a Mimoně přišlo na den letectva, který se konal každoročně kolem 21. srpna na letišti v Hradčanech. Nikdo z nich si neuvědomil, že kolem nich a letadel pobíhá chlapec, který bude jednou slavný. Tehdy dvanáctiletý Vitalij ještě nevěděl čím bude, jeho snem však bylo stát se pilotem. Ve škole ( dnešní gymnázium v Mimoni) byl vždy premiantem. Jeho urostlá postava jej však předurčila na sportovní dráhu společně s jeho bratrem Vladimírem. Asi už víte o koho jde, ano je to přední ukrajinský sportovec a politik Vitalij Kličko  ( Віта́лій Володи́мирович Кличко́). Kličko,(Vitalii Volodymyrovych Klitschko ), kterému se přezdívá "Doktor Ocelová pěst", se tak trochu vymyká stereotypům o boxerech. Žádný bezduchý ranař, ale borec, který si ve volném čase rád zahraje šachy. Má vystudovaný doktorát z filozofie a za sebou kandidaturu na starostu Kyjeva. Ve volbách sice jako stoupenec prozápadního prezidenta Viktora Juščenka neuspěl, přesto se prosadil natolik, že je dodnes uznávanou politickou personou a vyslancem organizace UNESCO. Jeho rčení: "V politice je příliš intrik, v boxu jde o souboj bez přetvářky“. Dnes osmatřicetiletý mistr světa v těžké váze Vitalij Kličko oslavil 36. vítězství v 38. utkání v kariéře, v minulosti jej přemohli pouze Chris Byrd a Lennox Lewis, kteří ale profitovali z jeho zranění. Nigeriec  Peter prohrál podruhé z 32 profesionálních  zápasů. Před třemi lety nestačil na mladšího bratra Vitalie, Vladimira Klička. Zda Vitalij obhájí titul i letos proti Gómézovi je ve hvězdách. Ať bude výsledek jakýloliv, Vitalij Kličko se přesto již zapsal i do historie Ralska.

V..Bilický

 

 

 

__

     Ludwig Engel se narodil 16. března 1906 v Bystřanech u Teplic, později se přestěhoval do města Kuřívody. Zde pracoval jako zedník pro různé stavební firmy a zde si také postavil dům (č.p. 216) to je ten domek ,m který dnes vlastní pan Novák a vystavěl několik dalších domů a vilek. Od 1. října 1927 do 29. března 1929 si odbyl prezenční službu v Československé armádě u 32. pěšího pluku, kde 16. března 1928 získal hodnost svobodník. 19. října 1929 se Ludwig Engel oženil s Blaženou Bulířovou (*22. 4. 1904), svatební obřad proběhl v kostele sv. Linharta v Hlavicích. Do roku 1938 se jim narodily 3 děti: Olga (*30. 5. 1930), Ludvík (*25. 3. 1934) a Libuše (*7. 3. 1937).

 

 

     Během mobilizace v září 1938 nastoupil Ludwig Engel jako jeden z pouhých dvou (!) mužů z celých Kuřívod do československé armády. V archivech se bohužel k této epizodě nedochovaly žádné doklady, a tak jediným němým svědkem těchto událostí je pohlednice datovaná 27. září a odeslaná z Nové Paky 3. října 1938, ve které se zmiňuje, že pochodují do Turnova.

 

     Po okupaci pohraničí Československa v říjnu 1938 připadly Kuřívody Německu a obec byla přejmenována na Hühnerwasser. V roce 1939 se manželům Engelovým narodil další syn – Karel (*17. 6. 1939). V dubnu 1940 byl Ludwig Engel jako záložník (v hodnosti Gefreiter) povolán k 2. rotě / 364. Landesschützen Bataillon v Halle an der Saar, který byl součástí Divisionstab z.b.V. 404 (Drážďany). 10. května 1940 zahájila německá armáda útok na Lucembursko, Belgii a Nizozemí. Ludwig Engel je  již 11. května přeložen ke  2. rotě / 386. Landesschützen Bataillon v Eilenburgu - tato nově zformovaná jednotka je speciálně určena pro okupační úkoly na již obsazených územích (hlavně hlídková služba důležitých objektů či hlídání zajatců) a postupuje až v druhém sledu za bojovými jednotkami. Prapor operuje od května do začátku července 1940 na území Belgie a Francie.  

 

     Od července do října 1940 pak prapor plní okupační úkoly v Belgii (mimo jiné na pobřeží kanálu La Manche v prostoru Oostende). 14. října 1940 je Ludwig Engel převelen ke 4. Landesschützen Ersatz Bataillon v Glauchau (severně od Zwickau) a již 18. října 1940 je demobilizován a propuštěn do civilu – stále je však veden jako záložník I. kategorie a podléhá úřadovně německé armády v České Lípě (Wehrmeldeamt Böhmisch Leipa). Vzhledem k těžkým ztrátám německých vojsk na východní frontě během roku 1941 bylo třeba doplnit prořídlé jednotky v Rusku. Ludwig Engel tak byl 6. října 1941 znovu povolán do Wehrmachtu, konkrétně k 3. rotě / 14. Landesschützen Ersatz Bataillon ve Freibergu, a již 4. listopadu 1941 byl přidělen k pochodovému praporu (Marschbataillon) I/20.  Tento prapor byl z Drážďan v polovině listopadu vypraven po železnici na východní frontu do prostoru jižně od Il´menského jezera, kde 16. Armee / Heeresgruppe „Nord“ od září do prosince 1941 sváděla boje s jednotkami sovětského Severozápadního frontu. Prapor dorazil na frontu na konci listopadu a 29. listopadu 1941 byl Ludwig Engel zařazen jako střelec z kulometu k 6. rotě / II. Bataillon / 386. Infanterie Regiment / 281. Sicherungs Division. Tato divize byla primárně určena k ochraně týlu 16. Armee v prostoru Pskov - Staraja Russa - Nevel, což v praxi obnášelo hlavně ochranu železničních tratí a silnic a boje s partyzány, jejichž aktivita byla v této oblasti vysoká. Kvůli složité situaci na frontě však byla část divize už v září 1941 nasazena do bojů na řece Lovať severně od města Cholm. Stejná situace nastala také v polovině listopadu 1941, kdy byla část divize přesunuta na frontu v okolí města Lyčkovo, kde kryla levé křídlo 30. Infanterie Division / X. Armee Korps / 16. Armee. Ke které části 281. Sicherungs Division byla 6. rota / 386. Inf. Rgt. přidělena, zda k té v zápolí, či k té na frontě, bohužel nevíme. Ale z dochovaného dopisu z prosince 1941 můžeme usuzovat, že byla nasazena na frontě.

 

     V prvních lednových dnech roku 1942, kdy se teploty v této oblasti pohybovaly v rozmezí mínus 40°C až -50°C, zahájily jednotky sovětského Severozápadního frontu útok na pozice 16. Armee jižně od Iľmenského jezera. 7. ledna zahájila útok sovětská 11. armáda, během prvního dne prolomila obranu X. Armee Korps a zahájila boje o město Staraja Russa. Cca 120 km jižněji zahájily 9. ledna útok také jednotky sovětské 3. úderné a 34. armády, které prolomily obranu II. Armee Korps a postupovaly do týlu německé obrany. Cílem těchto sovětských armád bylo spojit se v oblasti západně od Demjanska a ve vzniklé kapse obklíčit německé jednotky X. a II. Armee Korps / 16. Armee. Proti sovětským jednotkám byly v těchto dnech vrženy všechny dostupné německé rezervy, mezi nimi také jednotky 281. Sicherungs Division. 6. rota / 386. Inf. Rgt. byla zařazena ke skupině bojující jižně od Staroj Russy proti jednotkám sovětské 180., 182. a 188. střelecké divize / 11. armády a v polovině ledna se jí spolu s částmi 30. Infanterie Division podařilo zastavit sovětský postup u obce Šagovo na linii železnice Staraja Russa – Valdaj. 22. ledna 1942 odeslal Ludwig Engel svůj poslední dopis domů. Sovětské velení se však svého záměru obklíčit německé jednotky v prostoru Demjanska nevzdávalo. Na konci ledna byl na frontu přisunut sovětský 1. gardový střelecký sbor, který 29. ledna zahájil útok na německé pozice jižně od Staroj Russy. V těchto bojích Gefreiter Ludwig Engel 30. ledna 1942 u obce Syčevo padl. Bylo mu 35 let a doma zanechal 4 děti ve věku 11 (Olga), 7 (Ludvík), 4 (Libuše) a 2 (Karel) roky. 20. července 1942 mu byla posmrtně udělena Medaile za zimní boje na východě 1941/42 (Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42).

 

 

 

Válka je nespravedlivá k vítězům i poraženým. 

 

 

 

Zdrojem jsou materiály syna p.Engela,  publikováno s jeho svolením.

 

 ____________________________________________________________

Jak bylo po válce v roce 1945 těžké získat občanství v poválečné republice a domovské právo ve městě  Kuřívody dokazují letité dokumenty.

zadost.jpgosvedceni.jpg

udeleni-obcanstvi.jpgdomovni-list.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Facebook



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            


Statistiky

Online: 1
Celkem: 176331
Měsíc: 2011
Den: 75